06.01.2026
Skialpinismus je v módě. S tím roste i počet lidí, kteří se vydávají mimo sjezdovky do zimních hor. To je v zásadě potěšující! Pokud však jde o minimalizaci rizik, téměř vždy je v centru pozornosti nebezpečí laviny.
Autor: Gerhard Mössmer
Navzdory neustále rostoucímu počtu turistů nedochází – mimo jiné díky dobré preventivní práci vzdělávacích institucí – k nárůstu počtu úmrtí v důsledku lavin, ale naopak k poklesu v desetiletém průměru. To je potěšující. Méně potěšující je však skutečnost, že zejména příčinám nehod v podobě pádu je věnována malá pozornost. Smrtelné pády jsou sice méně časté než smrtelné nehody v lavinách nebo nouzové situace z důvodu akutních zdravotních problémů (srdeční, dýchací,…), přesto však velmi často vedou k těžkým zraněním.
V zimě 2023/24 zaznamenala Rakouská rada pro bezpečnost v Alpách (ÖKAS) za období od 1. 11. 2023 do 1. 4. 2024 celkem 28 úmrtí při skialpinismu v Rakousku. To je mírně nad desetiletým průměrem 22 úmrtí. Pokud sečteme pády, zakopnutí a uklouznutí (dva mrtví) a pády z výšky (rovněž dva mrtví) jako příčiny nehod, dostaneme se k celkovému počtu čtyř mrtvých v desetiletém průměru. Na příčinu nehody lavinou připadá jedenáct úmrtí, na kardiovaskulární poruchy pak pět úmrtí v desetiletém průměru. Tyto údaje ukazují, že pády tvoří podstatnou část smrtelných nehod při skialpinismu.
Bohužel, na rozdíl od „prakticky všudypřítomné laviny“ si tuto skutečnost většina skialpinistů ještě neuvědomuje. Samozřejmě ne na každé skialpinistické túře existuje potenciální riziko pádu, ale přesto má smysl se tímto tématem blíže zabývat, protože relativně jednoduchými (!) opatřeními bychom mohli výrazně minimalizovat riziko úrazu pádem při skialpinismu.
„Kdybych já býval …“ se vždycky snadno řekne až po události. Ale na základě konkrétních příkladů nehod lze vyvodit závěry, které nám v budoucnu mohou pomoci lépe reagovat v podobných situacích, podle hesla: „My analyzujeme, ty rozhoduješ!“
V březnu 2022 spadl zkušený turista na Großvenedigeru na tvrdém firnovém svahu asi 250 metrů výškových metrů. Byl bez maček a v důsledku uklouznutí spadl a zemřel ...
Nejjednodušší ze všech opatření by pravděpodobně tomuto úrazu zabránilo: včas a pohodlně – na rovném terénu – nasadit haršajzny! To však předpokládá, že si uvědomíme úseky, kde hrozí nebezpečí pádu, a pokud možno je dokonce obejdeme. Pokud si až na strmém svahu uvědomíme, že haršajzny by byly dobrým nápadem, je většinou už pozdě, a navíc se při pokusu o nasazení maček riziko pádu ještě zvyšuje.
Tip pro klíčové osoby ve skupině (multiplikátory): Konkrétní pokyn „Teď si všichni nasadíme haršajzny!“ pomáhá zmírnit tlak skupiny a zabránit negativní dynamice skupiny – včetně zdlouhavých diskusí. Pokyn „Kdo chce, může si nasadit haršajzny!“, není v tomto případě dobrá volba.
V květnu 2023 u Schrockena v Hinterstoderu uklouzl turista – i přesto že měl haršajzny – při obrátce na ztvrdlém povrchu sněhu. Spadl asi 200 metrů po strmém svahu a utrpěl těžká zranění ...
Jak ukazuje tento příklad, haršajzny samy o sobě bohužel před pádem nechrání. Kromě správného vybavení je pro chůzi po strmých, ztvrdlých svazích nezbytná také dokonalá technika obrátek. Kdo ji neovládá, riskuje, že se rychle dostane do nebezpečné situace. Při chůzi s haršajznami odstraníme stoupací podpěru, aby hroty pronikaly hlouběji do ztvrdlého sněhu.
Tip pro klíčové osoby ve skupině (multiplikátory): Včasným tréninkem na snadném terénu si ověřte, že účastníci vaší skupiny bezpečně ovládají techniku obrátky přes špičku, protože:
„Tvrdé, zledovatělé svahy vyžadují jistou chůzi s haršajznami!“
V lednu 2020 chtěla jedna skupina zakončit lyžařskou túru na Großer Pyhrgas krátkým výstupem po hřebeni. Při sundávání skialpových lyží jeden z účastníků uklouzl a spadl 150 metrů žlabem.
Tato nehoda jasně ukazuje nebezpečí, které hrozí při výměně vybavení v exponovaném terénu. Stejně jako při nasazování haršajzen je i při sundávání lyží nebo nasazování maček nutné najít co nejpohodlnější a především bezpečné místo, kde nehrozí pád.
Na začátku března 2025 spadla turistka těsně pod vrcholem Zuckerhütl ve Stubaiských Alpách z výšky přibližně 120 metrů a utrpěla smrtelná zranění. Podle policejní zprávy byla na takovou túru adekvátně vybavena. O něco více než tři měsíce později na Großglockneru v oblasti Ködnitzkees spadl turista po firnovém svahu z výšky přibližně 250–300 metrů a v nemocnici podlehl následkům těžkých zranění.
To, co platí pro nasazení haršajzen, platí i pro nasazení maček: včas! Zejména pro méně zkušené turisty se doporučuje, aby na dlouhých a velmi strmých (> 35°) a tvrdě zamrzlých firnových svazích namísto lyží a haršajzen používali mačky. Šetří to síly i nervy. Na hřebeni nebo ve strmých sedlech poskytují mačky také výrazně větší bezpečnost. Nakonec stačí dva, tři hloupé, zledovatělé metry v exponovaném terénu s nebezpečím pádu, aby se nám ze strachu na čele objevil studený pot a rychle jsme si vzpomněli na „Kdybych já býval …“.
Lackenkogel (Pongau, Salcburk), 15.01.2025: Turista při sjezdu spadl z pětimetrové skály a utrpěl těžká zranění.
Nejen při výstupu, ale i při sjezdu může dojít k těžkým nehodám v důsledku pádu. Zejména v neznámém terénu je důležité rozpoznat terénní nástrahy, jako jsou skalní útesy, příkopy, potoky atd. To nám umožňuje lépe odhadnout riziko pádu a můžeme se plně soustředit a přizpůsobit naši techniku sjezdu a rychlost. K tomu je samozřejmě zapotřebí adekvátní lyžařská technika pro nebezpečné nebo složité úseky.
K těmto typickým faktorům souvisejícím s terénem a podmínkami se přidávají ještě lidské faktory, které nás vedou k podceňování rizika pádu.
Jak již bylo zmíněno na začátku, lavina je v našem vnímání hlavním nebezpečím, které vše ostatní zastíní, a my tak rádi zapomínáme na další rizikové faktory. K tomu se přidává přeceňování vlastních schopností a podceňování rizika, které se projevuje zejména v náročném a strmém terénu. V důsledku toho se haršajzny nebo mačky nepoužívají vůbec nebo se používají příliš pozdě.
Kromě toho se nesmíme nechat ovlivnit tlakem skupiny, který nás svádí k tomu, abychom obtížné úseky překonávali bez pomůcek („Když Toni nepoužívá mačky, tak to zkusím taky bez nich…!“). Ale jen proto, že Toni jde „bez nich“, nemusím dělat to samé. Zde je třeba – navzdory tlaku skupiny – realisticky zhodnotit svou vlastní komfortní zónu a rozhodnout se sám za sebe, co je nejlepší.
Pády při skialpinismu nejsou žádnou výjimkou: statistiky a příklady ukazují, že i dobře vybaveni a zkušení skialpinisté se mohou dostat do nebezpečných situací v relativně „mírném“ terénu – často kvůli kombinaci několika drobných chyb nebo nepříznivých okolností.
Kdo si je vědom rizika, může díky chytrému výběru trasy, včasné změně vybavení a realistickému sebehodnocení, včetně odpovídajících vlastních schopností, udělat mnoho pro to, aby se vyhnul nebezpečným situacím. Lavinový airbag, lavinový vyhledávač a podobné vybavení jsou cennými nástroji „proti lavinám“, ale nepomohou proti pádům. Zde záleží na technice, taktice a rozhodovacích schopnostech.
Gerhard Mössmer je zaměstnancem oddělení horských sportů rakouského Alpenvereinu.
